Veronika Rothbauer

V devítce, nebýt mých rodičů a mé tety, bych se pravděpodobně rozhodla pro kadeřnici. Nakonec jsem si ale podala přihlášku na píseckou zdrávku. Příjemná škola. A při pohledu zpět myslím, že mne do zdravotnictví opravdu dobře prakticky vybavila.
Svou první zkušenost jsem udělala na pooperačním oddělení na chirurgii. Ze všeho jsem byla vylekaná, z každého pípnutí. Nakonec byl tlak tak velký, že jsem ze zdravotnictví utekla. Stala se ze mne barmanka v non-stop barech a na diskotékách.
Velká změna. Také práce s lidmi. Bavilo mě to. Ale každodenní setkání s opilými lidmi a příležitostně létající popelníky přestaly být zábava. Znovu jsem přemýšlela o změně.
Zkusila jsem jazykovku, zkusila VOŠku. Ta mi připadala jako opakování zdrávky. Chvilku jsem zaskakovala v zubní ordinaci. A začalo mne to bavit. Znovu jsem se vrátila do školy a pořád ještě studuji dentální hygienu. Objevilo se místo v Dětském centru Jihočeského kraje ve Strakonicích, zařízení založené za účelem poskytování pomoci a služeb dětem, matkám a rodinám v tíživé sociální situaci. Pracuji jako všeobecná sestra, součástí mojí práce není jen dětem měřit teplotu nebo řešit průjem či neštovice, ale být i “teta”, nakrmit, pochovat, být parťák do hry. Pořád jsme ale v kontaktu s dětmi ve složitých situacích, s dětmi opuštěnými, týranými. Snadné to není, ale opravdu to stojí za to.